<< zpět

Třinecké železárny, kterým místní neřeknou jinak než Werk, patří k průmyslovým podnikům s nejdelší tradicí hutní výroby v České republice. Dnes významný podnik s uzavřeným hutním výrobním cyklem byl založen v roce 1839 Těšínskou komorou, kterou v té době vlastnil arcivévoda Karel Habsburský.

Období Těšínské komory


Významným datem v historii Třineckých železáren je především 1. duben 1839, kdy proběhl první odpich slévárenského železa v tehdejší dřevouhelné vysoké peci. O tři roky později byla dostavěna slévárna, a v roce 1845 pak přibyla smaltovna.

Původním výrobním sortimentem železáren byla kamna, plotny na kuchyňské pece, lité nádobí, kanalizační litina, sloupy, schodiště, ploty, balkónové mříže, okenní rámy, náhrobní kříže, odlitky pro strojírenství a umělecké předměty. Ocenění za kvalitní produkty se přitom dočkaly železárny velmi brzy, a to již v roce 1845 na průmyslové výstavě ve Vídni, kde obdržely zlatou medaili.


Hlavní výhodou byla a stále je pro Třinecké železárny strategická poloha, která umožnila napojení na Košicko-bohumínskou železniční dráhu, a znamenala také dobrou dostupnost potřebných vstupů, jako bylo dřevo, voda, železná ruda, vápenec, ale i pracovní síly. Tyto faktory v 70. letech devatenáctého století významně ovlivnily rozhodnutí Těšínské komory soustředit postupně hutní provozy z nedalekého okolí právě do Třince.

Období Báňské a hutní společnosti


V roce 1906 Těšínská komora železárny prodala Báňské a hutní společnosti. V jejích rukou byly železárny dále zvětšovány a modernizovány, přičemž ve dvacátých letech 20. století patřily k nejmodernějším hutním závodům s uzavřeným hutním výrobním cyklem ve střední Evropě, a například zdejší válcovna byla jako první na světě elektrifikována.

V roce 1929 představoval podíl Třineckých železáren na československé výrobě surové oceli 23 % a válcovaného materiálu dokonce 31 %. Z tohoto období pochází také ochranná známka „tři kladiva v kruhu“, která doprovází třinecké hutní výrobky dodnes.

Období socialismu


V roce 1946 byly Třinecké železárny, které nebyly II. světovou válkou významně poškozeny, znárodněny. Jejich rozvoj pak pokračoval i v období socialistického Československa, kdy se podpoře těžkého průmyslu přikládal značný význam.

Růst produkce oceli a válcovaného materiálu dosáhl svého historického vrcholu v 80. letech 20. století. Vedle rostoucí produkce byl důraz kladen také na zavádění moderních hutních technologií. K nejvýznamnějším investicím v tomto období patří vybudování kyslíkové konvertorové ocelárny s následným blokovým a později i sochorovým kontilitím. Od roku 1995 je veškerá ocel vyráběna v konvertorech nebo elektrických obloukových pecích, přičemž 95 % vyrobené oceli je kontinuálně odléváno.

Obnovení privátní akciové společnosti


Změna politického systému v Československu v roce 1989 vedla k postupné privatizaci Třineckých železáren, které byly v roce 1991 převedeny na státní akciovou společnost. V průběhu let 1994 až 1996 byla kapitálová účast státu v železárnách postupně snižována, a od roku 1996 jsou Třinecké železárny zcela odstátněny a jejich majoritním vlastníkem je akciová společnost Moravia Steel.

Součástí společností skupiny TŘINECKÉ ŽELEZÁRNY – MORAVIA STEEL jsou například STROJÍRNY A STAVBY TŘINEC, a.s., SLÉVÁRNY TŘINEC, a.s., ENERGETIKA TŘINEC, a.s., Řetězárna a.s., REFRASIL, s.r.o., VÚHŽ a.s., MATERIÁLOVÝ A METALURGICKÝ VÝZKUM s.r.o., Šroubárna Kyjov, spol. s.r.o., HŽP a.s., METALURGIA S.A., Kovárna VIVA a.s., D&D Drótáru zrt., ŽDB Drátovna, a.s., IMOPRA s.r.o. a DALSELV DESIGN a.s.

Dnes jsou Třinecké železárny nejen významným hutním podnikem, ale také důležitým prvkem regionu a města Třinec, které se zejména díky železárnám proměnilo z malé zemědělské obce ve významné město. Třinecké železárny podporují český extraligový hokejový tým HC Oceláři Třinec a řadu dalších kulturních, sportovních a vzdělávacích aktivit v regionu i mimo něj.